Shellinovy stránky

Příslušenství, bez kterého se neobejdeš

Metronom

Při samotném nácviku rollů je pro nás nezbytným pomocníkem metronom, který nám udává tempo a napomáhá dobrému zvládnutí správného "časování" ( angl. timing ) neboli rytmu. Timing je pro dobrého banjistu přímo zákonem! a ve zvládnutí správného timingu vidím podstatu hry na pětistrunné banjo. Metronom můžeš nahradit hlasitým počítáním, ale to upoutává tvoji pozornost jiným směrem. Výhodnější je klepat si nohou. Na rozdíl od metronomu je však člověk omylnější.
Metronomy se vyrábějí buď mechanické - ( klasický jehlánek ), nebo elektronické, které také umí blikat a zdůrazňovat v taktu různé přízvučné doby. Vlastníš-li nějaký klávesový nástroj s vestavěnou automatickou rytmickou sekcí, můžeš použít i tento. Já osobně jsem si zvykl na mechanický metronom, který mi spolehlivě funguje už mnoho let.
Na téma timingu chci zde citovat jednoho z předních amerických banjistů Johna Hickmana: " Na různých festivalech můžeme potkat stovky banjistů, ale 75% z nich má špatný timing"! Při poslechu Hickmanovy hry je opravdu poznat, že je to banjista, který o timingu něco ví a může si dovolit vyslovit tento nekompromisní soud.

Jistě je zcestný ten názor, který považuje používání metronomu za jakousi berličku. Je to možná proto, že si pohodlnější lidé chtějí zdůvodnit nelibou skutečnost - hra s metronomem totiž vyžaduje zvýšenou pozornost a úsilí. Pokud hraješ sám, tvoje kolísání v tempu ti prozatím asi mnoho nevadí. Začneš-li, nebo hraješ-li už s kapelou, mohou se objevit nečekané potíže související s vaším nepravidelným tempem a rozházeným rytmem hry.
Cvičení s metronomem začni od pomalého tempa pak postupuj po malých krůčcích k rychlejšímu. Pokud nejsi se svým výkonem spokojen, tvoje hra není dostatečně plynulá a přesná, vrať se k pomalejšímu tempu. Nenuť se za každou cenu do rychlosti v této fázi cvičení. Určitě to není nezbytně nutné a vede to obvykle do slepé uličky zažitých zlozvyků.
Metronom si můžeš nastavit na několik režimů. V zásadě je nutno rozlišovat takty sudé (2/4, 4/4) a takty liché (3/4, 6/8). V případě sudých taktů je to jednodušší. Musíš se však rozhodnout kolik osminových tónů zahraješ na jeden úder metronomu. Pro začátek bych ti doporučoval zahrát na jeden úder metronomu 2 osminové tóny, později 4. V režimu "2 osminové tóny na jeden úder" musíš nastavit vyšší rychlost ťukání. Hraješ-li skladbu s lichými takty je výhodné nastavit si na metronomu zdůrazňování těžké doby. Na mechanickém metronomu se to dělá pomocí tyčky, která se zasunuje z boku a jsou na ní takty vyznačeny. Přízvučná (těžká) doba je pak zdůrazňována zvonkem, který se rozezní na každý 3 úder, nebo podle nastavení jinak.
Při hře s metronomem můžeme vypozorovat jeden paradox a to zejména u začátečníků. Zdá se jim, že metronom zrychluje, zpomaluje, prostě "dělá si co chce". Tento "úkaz" se dá přirovnat k pocitu "pohybu krajiny vůči stojícímu vlaku". Ve skutečnosti hru zrychluješ, nebo zpomaluješ ty, protože metronom s nepravidelným chodem se vyskytuje jen zřídkakdy. Nevěříš-li svému metronomu, zkus si opakovaně spočítat počet jeho úderů v průběhu jedné minuty - počet by měl být pokaždé shodný. Špatný timing je nejvíce markantní u pasáží, které ještě nemáš technicky dokonale zvládnuty a proto se soustředíš nesprávným směrem a v kritickém úseku skladby rytmicky zkolabuješ - vypadneš z taktu.

Využití počítače, CD přehrávače, nebo kazeťáku (magnetofonu) k výuce

Podobně jako při nácviku správného timingu je pro nás nezbytným pomocníkem metronom také pro správné pochycení bluegrassového způsobu hry na banjo je také nenahraditelná práce buď s počítačem CD přehrávačem nebo magnetofonem. Přístroje se kterými budeš pracovat by měly splňovat tyto požadavky:

možnost měnit rychlost záznamu. U počítačových programů se jedná o tzv. časovou expanzi. Staré cívkové magnetofony jsou také dobrými pomocníky.Výhodná je možnost změny rychlosti posuvu 19 cm/sek - 9,5 cm/sek, popřípadě 9,5 - 4,75 cm/sek. Při těchto poměrech rychlostí je skladba, která je nahrána v rychlosti 19, při přehrávání rychlostí 9,5 podladěna přesně o jednu oktávu. Skladba je tedy přehrávána poloviční rychlostí a o to nám jde.
měly by mít možnost přepnutí pravého a levého kanálu (balance).
měly by mít základní korekce ( basy, výšky ) Výhodnější je, je-li přístroj vybavený grafickým ekvalizérem. Vše o co nám jde je "stahování" tzn. při zápisu skladby do tabulatury, (nebo do not).

Postupuj následujícím způsobem:

Především se snaž opatřit si co nejkvalitnější nahrávku (ideální je z CD)
Zjisti si, zdali sólo, které začínáš stahovat, je výrazněji slyšet v pravém, nebo levém kanále. Poslech uprav stereováhou, nebo kanál, ve kterém je banjo slyšet méně, nebo vůbec, prostě vypni.
Nahrávku si několikrát opakovaně poslechni v běžné rychlosti, abys ji "dostal do ucha", získal o ní přehled a zvykl si na zpomalený brumlavý tón banja.(u časové expanze zůstává záznam v původním ladění)
Nástroj si nalaď shodně s nahrávkou. Samozřejmě nebudeš podlaďovat struny o oktávu dolů - to by snad ani dost dobře nešlo, ale někteří lidé jsou kouzelníci. (!!) Je důležité zjistit v jaké tónině je stahovaná skladba hrána, zdali její interpret používal kapodastr, nebo eventuálně nestandardního ladění. Toto je u složitějších skladeb tvrdý oříšek i pro zkušené banjisty a proto raději začínej své pokusy o zápis do tabulatury na skladbách u nichž ladění, nebo polohu kapodastra znáš!!) Vzpomínám si, jak jsem stahoval kdysi skladbu Alana Mundeho "Uncle Cloony Played To Banjo". Poté co jsem zjistil, že skladba je hrána v tónině F dur, suverénně jsem si přeladil banjo do ladění D dur a dal si kapodastr na 3 pole. Už při prvním sóle se mi to nějak nezdálo a pak po třech hodinách práce přišel tón, který byl tak nízko, že se v této konfiguraci banja nedal vůbec zahrát. Pak jsem pochopil, že to Alan hraje bez kapodastra, bez přeladění a v F dur! Jak snadné...
Nejsnadnější je práce s počítačem- tady si můžeš navymýšlet cokoli - včetně frekvenční úpravy a komprese dynamiky. Některé speciální CD přehrávače (pro DJ) umí časovou kompresi/expanzi ty budeš asi obtížně shánět a navíc nejsou levnou záležitostí. Při práci s magnetofonem si nahrávku zpomal tak, aby tóny byly sníženy o jednu oktávu a korekcemi, nebo ekvalizérem vylaď poslech tak, aby zpomalené banjo bylo co nejvýraznější. Ostatní kmitočtová pásma částečně potlač. Zdůrazňuji částečně, protože vyřízneš-li banjo úplně z rytmického podkladu, ztratíš celkovou orientaci a práci si naopak znesnadníš. Sám mám takovou zkušenost, že se mi nejlépe pracovalo s jedním středotónovým reproduktorem než s reproduktorovou soustavou.
Nyní začni pěkně tón po tónu nahrávku zapisovat do tabulatury. Je to mravenčí práce, ale odměna je veliká! Tímto způsobem se naučíš mnohem víc než pouhým přehráváním podle přejatých tabulatur. Ve zpomalené nahrávce máš styl svého oblíbence doslova "rozpitván". Slyšíš jak a v kterých místech jsou zdůrazňovány jednotlivé tóny a tak o jeho stylu získáš mnohem širší poznatky. Tímto způsobem jsem získal mnoho tabulatur, podle nichž jsem se pak učil skladby, které jsem nesehnal ve školách, nebo songboocích.

Samotný zápis stahované skladby do tabulatury není vůbec jednoduchá činnost. Buď proto připraven, že z počátku budeš mnohem více gumovat než je obvyklé. Velkou pozornost věnuj zapsání správného rytmu, doplnění pomlk do taktu, ale i grafické podobě zápisu. Z nějakých čmáranic se kýžené informace luští mnohem obtížněji.
Pokud je skladba hrána v základním ladění "G" a taky v tónině G je vše, dá se říci, jednoduché. Když se však vyskytne případ skladby, která je hrána sice v základním ladění "G", ale například od tóniny Edur ( např. skladba Tonyho Trischky Bloosinee ), je to už složitější a někdy musíme vynaložit doslova detektivní um na to, abychom zjistili, použil-li banjista kapodastr, jiného ladění, nebo prostě otevřeného ladění ( tzv. OPEN - tzn. základní ladění "G" ).
Při tomto hledání se vyplatí najít si nejnižší tón hraný na banjo v průběhu celé skladby. Tento tón nám mnohdy napoví, zda máš banjo kapodastrovat, přeladit, či nechat základní ( G-open) ladění.
V časopise Bluegrass Unlimited je inzerovaný tzv. Ridge Runner's SLO-MO ENCORE II což je 8-mi rychlostní digitální magnetofon se speciálními funkcemi pro studování hudby. Jeho nejdůležitější a nejdražší funkcí je možnost spomalení nahrávky bez změny ladění (frekvence). Dalšími přednostmi jsou:

potlačení prodlužování všech not při zpomalení nahrávky
automatické opakování určené pasáže, možnost ovládání pomocí nožního spínače.
nevýhodou tohoto přístroje je jeho cena

Chceš-li zpomalovat nahrávku levněji, použij počítačové zpracování zvuku. Zpomalovat nahrávku bez změny výšky tónu "umí" například lepší softwarové sekvencery např. Cakewalk od verze 5 a vyšší, nebo různé Wav studia - například Soundforge. Výhodou zpomalování nasamplovaného zvuku (tzn. nahrávka, která se nahraje do počítače) je to, že nahrávku můžeme nejen zpomalit bez změny výšky tónu, ale můžeme zde použít i další efekty, které ten či onen softvare umí - např. použít grafický equalizér pro potlačení, nebo naopak zdůraznění některých kmitočtových pásem.

Použití počítače:

Pro zápis tabulatur a výuku je velmi výhodné používat počítač a odpovídající software. Z různého softwaru mohu doporučit editory tabulatur:

TabRite Bývá inzerován v Bluegrass Unlimited, nebo banjo News Letter. Je vybaven i MIDI komunikací - tzn., že máš-li v PC zvukovou kartu nejlépe s wavetable syntézou počítač ti tabulaturu přehraje jako banjo, kytaru jako kytara atd. Zapsané tabulatury můžeš přehrávat zpomaleně, zrychleně - dle požadavků. TabRite lze nastavit pro 4, 5 a 6 strunné nástroje a to pro jakékoli ladění. Různá nestandardní ladění si můžeš uložit pod svými názvy. Pro praktické využití pak lze tabulaturu komfortně vytisknout. Po napsání celého partu pak můžeš požádat TabRite aby Ti vygeneroval MIDI soubor, se kterým se dají dělat nejrůznější kouzla ( přinejmenším se dá vytisknout do standardního notového zápisu). Lze jej také přehrávat v jiných softwarových sekvencerech - (Cubase, Cakewalk, Micrologic ), doplnit o basový a rytmický doprovod atd. Mohlo by Tě taky navnadit, že pomocí TabRite je psán časopis Banjo News Letter, dále se dají velice snadno vyměňovat kopírovat a upravovat různé stáhnuté skladby.
TabView tzv viewer pro TabRitové tabulatury (pouze prohlížeč, né editor). Je zdarma.
Guitar Pro Je francouzský software, ale má možnost přepínání mezi několika jazyky včetně češtiny - je vynikající umí prakticky totéž co TabRite a má výborný grafický výstup, MIDI import, transpozici, knihovnu akordů vč. uživatelských atd. Pro formát GuitarPro existuje velké množství tabulatur pro banjo.

Jelikož se časem GuitarPro stabilizoval jsou vydávány stále nové vrze a počet tabulatur (nejen pro 5str. banjo) je docela úctyhodný, chci jej proto popsat obšírněji:

tak vypadá obrazovka GuitarPro Aktuální verze programu je nyní 7.5. (4/2022) , jeho cena je cca 1.700,-Kč. Osobně si nemyslím, že potřebujete zrovna poslední - nejnovější verzi již od verze 5.2 jsou k dispozici všechny podstané funkce pro zápis not i tabulatur.

Důležité pro pětistrunné banjisty je to, že GP umí anomálie zápisu pro pátou strunu. Zmáčku-li tedy 5. strunu na 7. pražci v tabulatuře se objeví číslice 7 a ne jak by podle počítačové logiky měla být dvojka. Toto staré verze(3) ještě neuměly.

Pro váš trénink je užitečná a efektivní funkce "smyčka / nácvik rychlosti" Funguje to následovně: označíte myší úsek, který chcete nacvičovat, zmáčknete F9 a zvolíte buď obyčejnou smyčku, nebo postupné krokové zrychlování od-do

GP využívám nejen pro zápis banja, ale také v něm zapisuji vícehlasé sbory. K tomu je skvělé používat vícestopé zobrazení kde vidíte pod sebou pěkně zarovnané harmonické hlasy.

Power Tab Editor - TablEdit® - další tabulatorový editor. Podporuje tabulatury pro harmoniku, mountain dulcimer, pedal steel guitar, diatonicou harmoniku, bicí, housle, tin whistle a banjo.Umí import ASCII, MIDI, ABC, Bucket O' Tab, Tabestry a Wayne Cripps files, exporty do ASCII, ABC nebo MIDI formatů. http://www.tabledit.com/
TEFView je zase viewer pro TablEdit tablatury(.TEF format).

Na různých místech Internetu např. HTTP:/WWW.BANJO.COM lze najít desítky hotových skladeb pro banjo, které jsou doprovázeny celou kapelou. Není nic jednoduššího než si svoji oblíbenou skladbu natáhnout do sekvencerového programu, pak ji zpomalit do tempa, které budeš schopen sledovat a hrát společně s computerovým banjistou.
Chybí-li ti spoluhráči můžeš počítač použít jako svoji doprovodnou kapelu. Předpoklad je ovšem, že se naučíš zacházet se softwarovým sekvencerem.

Mikrofony, snímače, signálové procesory, ozvučování banja

Budeš-li hrát v kapele, stane se dříve, nebo později, že se budeš začínat zajímat o ozvučování banja. Zde jsou proto nějaké rady. Rozhodujícím kritériem pro sejmutí zvuku banja je schopnost snímacího systému co nejvěrněji reprodukovat (tzn. sejmout, upravit, zesílit a vyzářit) původní signál a to, pokud možno, s co nejmenším zkreslením. Na výsledném zvuku se podílí celý ozvučovací řetězec a výsledný zvuk tvého nástroje je limitován jeho nejslabším článkem. Ku příkladu nekvalitně připájeným konektorem.
K snímání zvuku můžeme používat dva principiálně odlišné způsoby:

Snímání zvuku
pomocí mikrofonu		pomocí snímače
mikrofón na stojanu	mikrofón připevněný na banju pomocí konzoly, nebo držáku	na bláně banja

Dále musíme rozlišovat koncertní hraní (tj.snímání a opětovné vyzařování zesíleného zvuku v akusticky propojeném systému) a snímání zvuku ve studiu, což jsou dvě zcela odlišné eventuality.

Snímání zvuku při koncertním hraní

Při koncertním hraní jsou akustické podmínky nesrovnatelně horší, než ve studiu a navíc jsou proměnné v čase. I když hraješ v jedné a též místnosti, příchodem většího množství hlučících lidí se akustické poměry původní místnosti změní natolik, že bude původní nastavení ozvučovacího systému nepoužitelné. Je tedy dobré vědět, jaký použít mikrofon, snímač atd. Obecně jsou v běžné muzikantské praxi užívány snímače a tři základní typy mikrofonů:

dynamický mikrofon
kondenzátorový mikrofon (kapacitní)
elektretový mikrofon

Dynamický mikrofon

Je kupodivu nejpoužívanější, ale z vlastních zkušeností dynamický mikrofon pro snímání banja nedoporučuji
Obecné výhody dynamických mikrofonů:

odolnější proti všem muzikantům známé zpětné vazbě
odolný mechanicky
relativně levný

Nevýhody dynamických mikrofonů při snímání zvuků banja:

menší citlivost, než jakou banjo vyžaduje a to obecně platí i pro snímání dalších akustických nástrojů
nízká intenzita signálu - v našich končinách se už stalo skoro pravidlem, že "zvukaři" nerozlišují mezi zpěvovými a nástrojovými mikrofony. Nástrojové mikrofony mají odlišné charakteristiky snímání tónu a tak použijeme-li chybně ke sejmutí zvuku nástroje i kvalitní mikrofon, který je určen především ke snímání zpěvu, nedostaneme výstupní signál o potřebné intenzitě. To vyžaduje větší zesílení vstupního předzesilovače, čímž vzroste šum. Při pokusu tento signál zesílit na mixážním pultu, dojde ke značnému zkreslení nebo ke zpětné vazbě. "Zvukaři" zbyde jediná ochrana proti hvízdání: - kanál s tímto mikrofonem částečně, nebo úplně stáhnout.
jsme-li přezevšechno nuceni hrát na dynamický mikrofon, je nutno přistoupit k mikrofonu co nejblíže cca 2-3 cm od blány. Dále je nutno tuto vzdálenost udržovat konstantní, protože se vzrůstající vzdáleností od mikrofonu intenzita přijímaného signálu výrazně klesá. Tento fakt nutí hráče udržovat strnulou polohu těla, což není zrovna ideální řešení. Proto si někteří banjisté pořizují systém uchycení mikrofonu přímo na nástroj - dovnitř korpusu, nebo na vnější konzolu. Umístění mikrofonu dovnitř korpusu není vhodné, protože zde vzniká stojaté vlnění, které negativně ovlivňuje barvu tónu.

Kondenzátorový (kapacitní) mikrofon

Protože banjo při ozvučování kapely (v obsazení basa, mandolína, housle, kytara) nevyzařuje zvuk o potřebné intenzitě, kterou dynamické mikrofony striktně vyžadují, používá se pro akustické nástroje, potažmo i pro banjo, kondenzátorový mikrofon. Kapacita samotné kapacitní mikrofonní kapsle je velice malá (obvykle 50 až 150 pF) a mikrofón proto musí mít blízko sebe předzesilovač s velmi vysokým vstupním odporem (nad 100 MOmů). Valná většina výrobců, aby zachovali jinak velice jakostní parametry mikrofonů, proto instaluje první zesilovací stupeň s tranzistorem JFET přímo do jeho tělesa.
Výhody kondenzátorových mikrofonů:

vyšší citlivost, než dynamické mikrofony
nižší šum
vyrovnanější kmitočtovou charakteristiku

Jejich nevýhody:

vyšší cena
nutnost napájení baterií, nebo fantómovým napáječem ze šňůry
vlhkém prostředí ztrácejí na citlivosti

Některé charakteristické typy kondenzátorových mikrofonů:

ISOMAX 2 - COUNTRYMAN je špičkový výrobek ve své třídě používaný právě bluegrassovými hudebníky. Má universální použití. Jeho směrové charakteristiky jsou bidirektionální a kulová ( polokulová ). To vše je obsaženo v jediném mikrofónu. Jeho frekvenční rozsah je 20Hz - 20 kHz, max.SPL = 150 dB. Napájení je buď fantómové, alternativně také na bateriový provoz. Dodáván je s kabelem a protivětrnou ochranou v miniaturní verzi. Jeho jedinou nevýhodou je snad jen jeho cena USD $ 219 (r.1992). Podobných parametrů dosahují i mikrofony jiných firem např.:
C567 E1- kondenzátorový mikrofon s kulovou směrovou charakteristikou. Jedná se opět o miniaturní typ jeho cena z r.1995 je 9800,- Kč (vč.DPH)
C747comb - má protinárazový systém, miniaturní typ, směrová charakteristika hyperkardioidní, cena 15500,-Kč
Shure SM 98 předchůdce nynějšího 98 Beta - miniaturní typ používaný např. Bélou Fleckem; cena cca 9000,-Kč

Elektretové mikrofony

Jsou levnější variantou kondenzátorových mikrofonů a přesto dosahují v některých parametrech srovnatelných výsledků. Proto se používají např. v přenosných radiomagnetofonech. Musí být také napájeny. Zavedením fantómového způsobu napájení by se celý systém prodražil a tak se pro napájení používají tužkové baterky umístěné do bezprostřední blízkosti mikrofonu.

jakýkoli mikrofon z radiomagnetofonu - cena je zanedbatelná
PEAVEY PEL 25 - cena z r. 1992 - 219$ - elektretový, 50Hz

Je nutno však nastavit parametry celého elektroakustického systému tak, aby nedocházelo ke zpětné vazbě.

Snímače

Základní rozdíl mezi snímačem a mikrofonem je ten, že mikrofon snímá chvění vzduchu. Naproti tomu snímač snímá povrchové chvění snímané části nástroje. Z toho vyplývá, že sebedokonalejší snímač se bude vždy pouze přibližovat zvuku sejmutého pomocí kvalitního mikrofonu
Snímače jsou konstruovány na základě různých systémů:

piezoelektrické (piezokeramické) (Barcus Bery, Shadows) - lepí se na blánu a bývají náchylné ke zpětné vazbě.
cívkové (Fishman - používá Fleck, Trischka) Snímání probíhá tak, že cívka snímače který je umístěn v korpusu banja snímá chvění tenké kovové planžety, která je zastrčena mezi blánu a kobylku pod střední nožkou. Další příslušenství snímače Fischman tvoří malý předzesilovač s korekcemi. Cívkové snímače dávají ze všech ostatních nejsilnější signál
tenzorové (Ceducer)

Výhody snímačů:

výrazně odolnější proti zpětné vazbě či přeslechu
relativně levné

Nevýhody snímačů:

nevyrovnaný frekvenční průběh = zkreslení
důsledku nevyrovnaného frekvenčního průběhu vyžadují použití ekvalizeru, nebo jiných a korekčních obvodů = další prodražení
vyžadují v blízkosti vysokoimpedanční předzesilovač, čímž se vlastně dále prodraží
piezokeramické jsou křehké

Di-box

Chceme-li použít kábel delší než 10 m a nemáme výstupní signál symetrický je nutno použít DI-box - celým jménem - direct injection box (česky: krabička pro přímé připojení). Po pravdě řečeno pokud nemáte svůj výstup ať už mikrofonní, nebo snímačový symetrický - je Di-box nutností. Je to obvykle malá, obtížně rozšlápnutelná krabička ve které je umístěn symetrizační obvod pro asymetrické zdroje signálu. Výstup DI-boxu je standardně symetrický (konektor XLR) - v tom se liší od "obyčejných" předzesilovačů. Dále je buď jen pasivní a obsahuje jen symetrizační obvod tvořený transformátorem a pro piezokeramické snímače se spíše nehodí, nebo častěji bývá aktivní, napájený z phantomu - tedy napájení určené pro kondenzátorové mikrofony v mixpultu, nebo z baterek

Nejjednodušší a klasické schéma zapojení PA systému:

Signál putuje z mikrofonu do patice páráku odtud párákem do mixážního pultu, zde se signál korekčně upraví a předzesílí a je poslán párákem zpět. Odtud putuje do odposlechových monitorů a také do výkonového zesilovače (koncáku) a nakonec do koncových reproduktorových soustav.

V současné době se stále více prosazuje zapojení, které tzv. "párák" již nepoužívá signál pro hlavní i odposlechový a signál je ovládán na dálku pomocí Wi-Fi signálu a virtuálního Mixu v tabletu. Některé systémy však stále zachovávají analogové táhla, knoflíky či přepínače je to ale dažší :-)...

Pro kapelu je nejvýhodnější hraje-li na jeden a tentýž PA systém, který navíc obsluhuje stále stejný zvukař, který už kapelu dokonale zná. Toto si mohou dovolit zpravidla jen zavedené kapely. Ostatním se nabízí jiné řešení: Vytvořit si svůj ideální zvuk přímo na jevišti a externímu zvukaři předat už jen co nejkvalitnější signál - to znamená silný, a pokud možno už korekčně a poměrově upravený. To však předpokládá kvalitní vybavení.

Monitory - (odposlechy)

Při pódiovém hraní bývá velice palčivý problém v tom, že se banjista neslyší. Jak to?? Zvuk, který jde z hlavních reproduktorových soustav je směrován od hráčů pryč. Bývá mnohokrát silnější než zvuk, který vytváří sama kapela a hráči z něj slyší zpravidla jen odrazy, které jsou už zpožděné. Nezkušený hráč, bude-li poslouchat a řídit se tímto zpožděným signálem, začne zpomalovat. Proto v případě, že, intenzita zvuku vyzařovaná hlavními reprosoustavami několikrát převyšuje přirozenou akustickou intenzitu kapely je nezbytné použít nějaký systém odposlechů. Vyzářením zvuku hlavními reprosoustavami dochází také ke změně poměrů intenzit sejmutých zvuků jednotlivých nástrojů. Jsou-li odposlechovou soustavou (monitory) zpětně vyzařovány v jiných intenzitách a poměrech, než na jaké je hráč zvyklý z akustického hraní, dochází k tomu, že hráč neslyší sám sebe, nebo neslyší jiný, pro něj důležitý, nástroj (basu) se kterým potřebuje "komunikovat". Proto se zvuk na jevišti přizpůsobuje požadavkům hudebníků a pro hlediště je možno zvuk jednotlivých nástrojů smíchat v jiných poměrech a barvách popřípadě modifikovat pomocí efektů, které by jinak hráče na jevišti spíše rušily (hall).Odposlech se dá realizovat několika způsoby:

Klasické trojúhelníkové odposlechy. Při používání klasických odposlechů dbej následujících pravidel. Nestavěj se tak, aby banjo svou blánou mířilo přímo na monitor způsobil by si ideální podmínky pro vznik zpětné vazby. Monitor si nastav tak, aby ti osa reproduktoru mířila ze strany na hlavu.
Sluchátka. Jedná se o speciální sluchátka povětšinou připojené pomocí vysílačky. Nepůsobí sice příliš esteticky ale pro potřeby odposlechu bez vzniku zpětné vazby jsou bez konkurence. Mají však oproti klasickým monitorům některé nevýhody. Nenamixuje-li ti zvukař do nich vyváženě celou kapelu, vždy ti tam bude něco chybět. Pravděpodobně budeš slyšet basy trochu slaběji. Špatně se budeš domlouvat se spoluhráči přímo na pódiu. Pokud je nebudeš realizovat připojením na vysílačku potáhne se za tebou zase o jeden kabel více. Nicméně jsem je viděl používat celou kapelou Flecktones s Bélou Fleckem.
Kombo je výhodné používat ve spojení s dalšími monitory ve kterých je všechen ostatní zvuk kapely. Musíš se však vyvarovat přílišného zesílení banja (vůči ostatním nástrojům), aby sis pak nehrál jen sám pro sebe.

Dokonalejší verze ozvučování kapely mají dva nezávislé okruhy včetně oddělených mixážních pultů a pódiového zvukaře. Druhý okruh je určen pro vytvoření ideálního zvuku na jevišti a každému hráči lze prakticky namixovat poměry jednotlivých signálů dle jeho požadavků. Toto je však už poněkud finančně náročnější záležitost

Snímání zvuku ve studiu

Pro snímání banja jsou ideální kondenzátorové mikrofony s lineárním frekvenčním průběhem. Oproti snímačům, ať už piezokeramickým, nebo magnetickým zaručuje kondenzátorový mikrofon věrné sejmutí zvuku. Dokonalá studiová záznamová technika ihned jakýkoli snímač odhalí a usvědčí z menšího, nebo zpravidla většího zkreslení. Umístění mikrofonu vzhledem k pozici banja má vliv na barvu snímaného tónu. Pro různé způsoby hraní bychom měli volit různé pozice nástroje vůči mikrofonu. Směrováním mikrofonu k okraji blány se stává zvuk ostřejší. Pro jemnější způsob hry volíme kratší vzdálenost a tímto se také posílí basové frekvence. Do studia si vždy naviň nové struny, utlum na nástroji i slabě drnčící díly (uvolněné podložky, vrzající řemen). Divil by ses jak je vše slyšet!
Doporučené mikrofony:

D224, D1200, D330, D321, C567, C401+402, C414
Electrovoice N/D357A,
Shure SM59, SM7, SM94, SM98, SM81,
Neuman U87, U89, KMS140

Volume pedál

Hlasitostní, dynamický kontinuální pedál (dále jen volume) je vhodným doplňkem pro hráče, jenž nedosahuje potřebné dynamiky ve své hře - ale to není jedinou příčinou, proč si jej hráči pořizují . Není to samozřejmě nějaká berlička, ale při živém vystupování především v hlučném prostředí takříkajíc nutnost. Pedály jsou dvojího druhu klávesové s nižší impedancí a kytarové s vyšší. Ideální je ovšem pokud vlastní zvukový signál volume pedálem neprochází a volume pedál je používán jako řídící prvek VCA obvodu nějakého multiefektu.

Equalizery (ekvalizéry)

Pro banjo se používají převážně k úpravě zvuku sejmutého pomocí snímače. Equalizér není vlastně efektem ve vlastním smyslu tohoto slova. Je to v podstatě zařízení na úpravu frekvenční charakteristiky zvuku. Proto jsou jiné typy equalizérů pro basové nástroje a jiné pro nástroje s běžným frekvenčním rozsahem. Dále rozlišujeme dva odlišné principy přístupu k equalizaci: - grafický equalizér a parametrický equalizér. S každým equalizérem se pracuje trošku jiným způsobem a mají odlišné možnosti, a tak si myslím, že bych měl objasnit základní funkce obou přístrojů a rozdíl mezi nimi. Při práci s equalizérem si je třeba uvědomit, že můžeme zesílit, nebo zeslabit pouze ty zvukové frekvence, které daný nástroj opravdu vydává. Zesílíte-li např. basy, které nástroj chudinka nevydává přidáte mu pouze brum a zvýšíte možnost zpětné vazby.

Grafický equalizer chceš-li si pořídit pro banjo grafický equalizér, bude ti určitě vyhovovat equalizér používaný pro kytary. Levnější typy bývají umístěny do malé krabičky, na které se nachází obvykle sedm tahových potenciometrů kterými ovládáš poměr hlasitostí jednotlivých frekvencí, které jsou v rozsahu 60 Hz - 6 400 Hz. Nastavení potenciometrů vytvoří tak jakýsi grafický obraz frekvenční korekce signálu. úplně vpravo se může nacházet tahový potenciometr celkové výstupní úrovně signálu. Citlivým nastavením equalizeru můžeš barvu zvuku znatelně zlepšit.
Parametrický equalizér nemá zpravidla tahové, ale otočné potenciometry. Jeho princip spočívá v tom, že frekvenční rozsah a jeho korigovanou šíři a zisk je možno nastavit plynule a takto opět zvýraznit, nebo potlačit některé charakteristické, nebo nepříjemné zabarvení zvuku.Běžně se vyrábějí 3,4 i 5-ti pásmové jejichž pásmové pozice lze překrývat. Nastavení parametrického equalizéru již vyžaduje určité zkušenosti.

Phaser (fejzr)

Je jeden z mála efektů používaných pro úpravu zvuku banja . Užívá jej např. Pete Wernick (album Dr. Banjo Steps Out). Phaser pracuje s určitým počtem elementů ( např. aktivních RC filtrů), které umožňují relativně velmi krátké zpoždění signálu. Toto zpoždění je frekvenčně závislé a tak při smíchání originálního signálu se zpožděným dochází z důvodu fázového posuvu ke změně okamžitého frekvenčního průběhu. Jsou-li výchozí frekvence filtrů ovládány nízkofrekvenčním oscilátorem (LFO), signál začne "fejzovat" a vzniká dojem přelévajícího se pohybu zvuku, (podobně jako u rotujících reproduktorů v Leslie bedně"). Tímto efektem (samozřejmě pokud je ve stereo verzi) můžeme roztáhnout také mono signál do sterea. Příslušné ovládací parametry tj.zdvih, frekvenci LFO a intenzitu je nutno nastavit s citem, poněvadž při přílišné modulaci dochází až k nepříjemnému rozladění celkově vnímané výšky tónu.

Exciter (enhancer, maximizer)

Od sejmutí nástroje až po výsledný zvuk musí audiosignál projít složitou cestou, která začíná mikrofonem (snímačem), kabelem, konektory, párákem spoustou tranzistorů, filtrů atd. Ne vždycky máme tu čest hrát na profesionální aparát a na frekvenční charakteristiku se právě nejslabší součástky akustického řetězce silně podepíší. Důsledkem tohoto všeho bývá úbytek vyšších frekvencí na konečném signálu. Pokud se tyto vyšší harmonické frekvence během signálové cesty stratí, nelze je už vytáhnout žádným ekvalizérem a tím méně upravit korekcemi - výsledkem by byl pouze zvýšený šum. S řešením tohoto problému se před léty začala zabývat firma APHEX a vynalezla způsob, kterým je možno tento problém částečně vyřešit. Zařízení, které se nazývá exciter (někdy také enhancer, nebo maximizer) zpracovává signál v závislosti na jeho dynamice a frekvenci. Chybějící výšky po analýze vstupního signálu vygeneruje exciter pomocí šumového generátoru. Výsledkem bývá jasnější, zvonivější a ostřejší zvuk. Ovládáni exciteru bývá velmi jednoduché - zpravidla třemi ovládacími prvky - vstupní úroveň (gain), regulace vstupní frekvence od které zařízení začíná pracovat a poslední ovládací prvek je mix, který slouží k mixování původního vstupního signálu s upraveným -je to vlastně intenzita efektu. Exciter bývá zpravidla dvoukanálový (stereo) a řadíme jej v signálové cestě co "nejdál". Ideální bývá umístění do efektové smyčky na hlavním mixážním pultu. Toto řešení taky umožňuje využívat exciter i jinými nástroji.

Kompresor

Kompresor slouží ke stlačování dynamiky signálu. Pokud jsou například při nahrávání banja rozdíly dynamiky (tj. rozdíl mezi nejsilnější a nejslabší hlasitostí) 40 dB, kompresorem dosáhneš při nastavení kompresního poměru 1 : 2 rozdílu 20 dB. Kompresor tedy může sloužit k vyrovnávání nadměrné dynamiky hry, nebo k prodlužování tónů , odstraňování nebo zdůrazňování náběhu signálu apod.

ovládací prvky kompresoru:

Threshold - (česky práh), nastaví úroveň v dB, od které začíná kompresor pracovat. Nastavením na 0 dB je kompresor vyřazen z provozu.
Ratio - (česky poměr), nastavuje kompresní poměr, tj. kolikrát je rozdíl výstupního signálu menší, než rozdíl na vstupu. Pokud lze nastavit hodnota menší než 1, např 2 : 1, jde o opak kompresoru - expander, který naopak rozdíl dynamiky násobí, na výstupu jsou rozdíly dynamiky větší, než na vstupu. Limiter je mezní případ nastavení kompresoru s poměrem 1: nekonečno , výstupní signál nepřekročí hodnotu nastavenou Thresholdem.
Attack - (česky náběh), časová hodnota, po kterou kompresor čeká, než zabere. Nastavením příliš krátké doby u banja vlastně potlačíme jeho charakteristický zvuk, a tím podstatně změníme jeho barvu.
Release - (česky doběh), doba, po kterou kompresor ještě stlačuje, i když signál na vstupu už klesl. Při krátkém nastavení např. docílíme zdůraznění doznívání. Nevhodným nastavením může být způsobeno tzv. dýchání nástroje tj. inverzní dynamika.
Makeup Gain - (česky úprava výstupní úrovně), - ovládání úrovně na výstupu kompresoru. Kompresor stlačuje signál v hlasitých pasážích a to má za důsledek, že špičky signálu jsou ořezány na nižší úroveň. Makeup gain umožňuje zkomprimovaný signál zesílit tak, že špičky signálu posune na původní úroveň. Toto zvýšení má za důsledek zesílení tišších pasáží signálu (komprese). Pozor! signál je pak více náchylný na zpětnou vazbu.
Některé kompresory mohou mít ještě další ovládací prvky - přepínače-tlačítka:
Hard knee, (česky ostrý zlom) nastavený kompresní poměr je funkční přesně od hodnoty Threshold.
Soft knee, (česky měkký zlom) kompresní poměr se v určitém úseku plynule mění od 1 : 1 až u Thresholdu dosáhne hodnoty nastavené prvkem Ratio
PEAK, RMS, (česky špička ???) určuje reakce kompresoru na špičky signálu, nebo na jeho střední úroveň.

Multiefekty:

Pro náročnější banjisty se nabízí jiné elegantní řešení úpravy zvuku pomocí multiefektů. Jedná se o integrovaná vícenásobná a zpravidla taky programovatelná zařízení mnohdy s MIDI komunikací, která dokáží se zvukem pravá kouzla (equalizery, dozvuk, phaser, flanger stereoefekty, šumové brány-noise gate, atd. ...). Není zde prostor pro jejich detailnější popis ( manuály multiefektů zabírají několik desítek stran ). Pro představu jejich zapojení se podívej na schéma, které používal Béla Fleck. po dobu svého působení u New Grass Revival.

Psychologie banjisty

Uvažoval jsem do které části a zda vůbec mám tuto kapitolku zařadit do svého "veledíla", ale myslím si že alespoň některým v vás pomůže. Nemám v oblasti psychologie žádné zvláštní vzdělání, ale přesto se pokusím popsat a analyzovat některé problémy a navrhnout řešení k jejich odstranění. Chtěl bych hned říct, že bude řeč o trémě a jejím dopadu na hru, o zdolávání obtížných míst v sólech, o vytváření humbuku kolem "velkých" banjistů. Když se nad výše popisovanými problémy zamyslíš, zjistíš, že tvoji hru dokáží ovlivnit více než z padesáti procent a tak proč si o tom nepopovídat?

Tréma

Říkáš si občas: "Co je mi to platné, když to doma zahraju a při společném hraní v kapele to pokazím, o vystoupení na veřejnosti ani nemluvě" ?
Na vině bude asi tréma. Začnou se ti klepat prsty, nohy. V hlavě se udělá obrovská prázdná bublina popřípadě se ti obrátí žaludek a je konec....
Myslím si, že tréma je přirozeným obraným mechanizmem každého člověka a ten, kdo říká, že neví co to tréma je, je buď robot a nebo psychopat, v lepším případě lže. Jiná věc je, když se naučil trému překonávat. Proč a kdy vlastně tréma vzniká? Zkusím uvést příklad. Budeš předvádět sólo svému nejlepšímu příteli a je vše v pořádku, v tom do místnosti vstoupí banjista, který toho umí (podle tvých měřítek) o mnoho víc a je tu tréma. To je vše v pořádku. Tvůj mozek najednou zanalyzuje situaci a uvědomí si, že ten "lepší" banjista najednou uvidí všechny nedokonalosti tvé hry a ty se před ním shodíš. Začneš přemýšlet co si o tobě pomyslí, komu dalšímu to řekne a jaké z toho pro tebe poplynou důsledky. Jinými slovy přestaneš se soustředit na to co příchozího pozorovatele-bajistu v tuto chvíli eminentně zajímá - tvoje hra. Pokazíš sólo . Je to proto otázka soustředění se na právě prováděnou činnost. Jedná se však pouze jen o soustředění? Vždyť když si hrál pro svého přítele dovedl ses soustředit docela dobře! Pro cvičení soustředění jakožto evidentní příčině trémy si mnoho hráčů vyvinulo celou škálu nástrojů jak je posílit. Cvičí sóla, které dávno už znají naspaměť i pozpátku do úmoru několik hodin denně. Vymýšejí další rafinované zůsoby - znal jsem jednoho banjistu, který se jedno období před vystoupením sprchoval v ledové vodě. Přeze všechno se tréma (i když třeba v zmenšené podobě) objeví znovu a v tu nejnevhodnější chvíli.

Sledoval jsem jednou v televizi pořad o profesionálních sportovcích, kteří byli podrobeni jednomu testu. Prováděli opakovaně jednu a touž činost, kterou již dokonale ovládali (kop do branky) jednou jen tak pro běžné diváky a pak znovu před komisí odborníků. Jak správně tušíte - před komisí jim to šlo podstatně hůře. Test spočíval taky zároveň v počítačové analýze pohybů Sportovci měli na svém těle umístěny senzory, které pak mohli přesně zopakovat jejich pohyby v počítači. Výzkumný tým měl ještě jedna měření a to z doby kdy se sportovci své dovednosti teprve učí - jako začátečníci. Z analýzy pohybu bylo zřejmé, že skupina sportovců pod dohledem odoborníků z oblasti fotbalu dělala stejné nebo podobné chyby a pohyby jako skupina začátečníku, kteří se teprve těmto pohybům učí.
Pokus však pokračoval dále a zároveň s měřením tělesných pohybů se měřila aktivita různých oblastí mozku. Bylo zjištěno, že obě skupiny - začátečníci i profesionálové ve stresové situaci používají stejnou část mozku, avšak profesionálové při testu v bežných podmínkách (kdy stres nehraje takovou roli) používají jinou část mozku ve které se ukládají informace, které se trénováním staly rutinními a běží ve vědomí jaksi na pozadí.

V čem je tedy problém? Jak to, že někomu se zdánlivě tréma opravdu vyhýbá ? Mám za to, že trémaři, ač si to sami o sobě za žádnou cenu nepřipustí, jsou příšerně ješitní lidé. Své osobě přikládají zvláštní důležitost a myslí si, že byli předurčeni k velikým (relativně pro ně) úkolům. Neumějí se své chybě upřímě zasmát. A co jim především schází je hráčská pokora. Mnohdy jim nejde ani tak o krásu hudby o barevnost tónů. Spíše je zajímá jak při tom vypadají, zda mají dostatečně naleštěný nástroj a jejich kufr na nástroj se hemží mnoha význačnými samolepkami. Proto nemůžou překročit začarovaný kruh trémy. Opravdu velcí hráči - a to nemluvím jen o banjistech - tím, že odhalili mnoho z tajemství svého nástroje a obecně i hudby, poznali šíři problému a zpravidla zjistili, že poznali jen nepatrnou část z toho oč se celé roky pokoušejí. Mohou z toho zmalomyslnět, ale to už je jen krůček k uvědomělé hráčské pokoře. A proto se těm, kteří toho ještě moc neumějí, nesmějí a ani je neodsuzují. To dělají jen hlupáci.
Dobrá tedy, řeknš, budu pokorný. Jak to, ale že někomu se sólo daří nacvičit dříve a lépe, i když vím, že není zrovna o mnoho více nadaný, než jsem já? Jedná se tady zase naopak o velice pragmatický problém a to efektivnost cvičení, analýza svých chyb a poučení se z nich.

Jak cvičit efektivně (Zdolávání zapeklitých míst v sólech)

Jeden případ za všechny. Hrál jsem kdysi skladbu Carla Jacksona a celou jsem ji už jakž - takž uměl zahrát až na to jedno "zapeklité" místo
Pokusil jsem se celý tento půltónový sestup rozdělit na menší úseky a tyto menší úseky jsem do omrzení, (samozřejmě s metronomem) opakoval. Vždy jsem k nacvičenému úseku přidal jeden tón na konec a jeden tón ze začátku jsem ubral. Rači to nakreslím -:)
Obdobným způsobem je třeba cvičit další problémové úseky. Zejména úvody a ukončení, necvičit celé sólo, ale pouze kousek před a kousek za tak, aby nebyla porušena návaznost na předchozí, respektive, další kontext skladby. Pokračování bude následovat, ale navím kdy... Vyčkejte...
Sh@llin

Odkazy :

© 2009 Shellin
Toto je původní, dosud nikde nepublikovaná škola hry na pětistrunné banjo.
Všechen materiál (grafika hudba,midi) podléhá ochraně autorských práv a nesmí být publikováno bez souhlasu autora.

Shellinova škola hry na pětistrunné banjo